Bankrot etymologie – odkud pochází slovo bankrot?

Jste zvědaví, proč se při finančních problémech používá slovo bankrot? Nejenže to vypadá jako něco z banky, ale jeho kořeny jsou mnohem starší a pohybují se po celé Evropě. Pojďme si to rozebrat, aniž bychom se ztráceli v komplikovaných jazykových teoriích.

Původ slova v evropských jazycích

Slovo bankrot se poprvé objevilo ve francouzštině jako banqueroute. Francouzi ho vzali z italského banca rotta, což doslova znamená „rozbitá banka“. Italové tento výraz začali používat už ve 16. století, když se jejich obchodníci dostali do finančních potíží a museli uzavřít své účty.

Italština zase čerpala z latiny. Latinský kořen bancus označuje banku nebo stůl, a rotus (od rotare) znamená otáčet nebo rozbít. Kombinace dá dojem, že něco, co mělo být stabilní jako banka, se najednou rozpadlo.

Jak se slovo změnilo v češtině

Čeština převzala slovo z němčiny, kde se objevilo jako Bankrott. Němci ho použili hlavně v obchodních dokumentech, aby označili úplný úpadek podnikatele. V 19. století se slovo rozšířilo i mezi běžné lidi a dnes ho používáme nejen v obchodním kontextu, ale i ve volném smyslu – třeba když řekneme, že někdo „má bankrot v lásce“.

V českém právním řádu se bankrot používá jako oficiální termín pro insolvenční řízení. Přestože zákon stanoví přesnou definici, v každodenní řeči slovo často slouží jako zkrácená verze pro jakýkoli finanční kolaps.

Co je ale zajímavé, je to, že i když se slovo šířilo přes různé jazyky, jeho základní myšlenka – rozbití něčeho stabilního – zůstala stejná. To nám pomáhá pochopit, proč se slovo tak dobře drží i dnes, když se potýkáme s ekonomickými výkyvy.

Takže příště, když uslyšíte slovo bankrot, vzpomeňte si na jeho dlouhou cestu od italských obchodníků po moderní české kanceláře. Jednoduché, ale má to v sobě kus historie.